U zrodu našich prvních táborů stál David Hort. Celkem šestkrát byl hlavním vedoucím a vymýšlel nejenom velké táborové hry, které se hrají po různých etapách po celou dobu tábora, ale také musel zajistit mnoho dalších věcí, které s pořádáním táborů souvisejí. Na první pohled to vše vypadá jednoduše, ale potom, co jsem jeho funkci převzala, musím uznat, že je to velká zodpovědnost a stojí za tím hodiny a týdny práce. Naštěstí v tom člověk nikdy není sám a má kolem sebe tým lidí, kteří umějí pomoct a na které se dá spolehnout. Je to vlastně takové věčné předávání si zkušeností. A tak stejně jako věřil David Hort, že z těch „jeho dětí“ vyrostou dobří a slušní lidé, kteří mají vztah k přírodě, ke sportu a novým zážitkům, tak věřím i já, že ty „naše děti“ předají to, co se naučily a prožily těm mladším.
Generace táborníků, která se účastnila prvních táborů, postupně vyrostla a stali se z nich instruktoři a vedoucí. První tábor byl v roce 2001 ve Staré Říši, o rok později se konal v Mrákotíně na faře a pak nastala tzv. éra Jurenkových osad. Tábořiště jsme změnili v roce 2007, to jsme byli poprvé u Dolního Mrzatce poblíž Mrákotína. Ten rok totiž Halahoj koupil tento krásný kus země. Spousta dětí znala okolí Jurenkovy osady téměř dokonale a bylo potřeba jim nabídnout něco nového. I pro nás vedoucí to byla příjemná změna a nový impuls, který přinesl další nápady.
Těžko se hodnotí, který tábor byl nejlepší. Každý je v něčem jiný a svým způsobem ojedinělý. Kdybych opravdu měla říct jen jeden, byl by to Mount Everest, protože na něj dodnes všichni a často vzpomínají. Konal se na Jurenkově osadě v roce 2003. Slaňovali jsme Stropešínský most, v noci jezdili po Dalešické přehradě na lodích, přespávali v lese a u táboráku jsme zpívali dávno zapomenuté písničky. Ty další tábory byly jiné – stali jsme se totiž vedoucími. (Často si říkám, že bych se hned vrátila do těch let, kdy jsme hry hráli a ne je připravovali. Ale každé má svoje.) Průměrně na tábory jezdilo 35 účastníků, 6 vedoucích a 2 kuchařky. Drželi jsme se tradičního termínu, což bylo prvních čtrnáct dní v srpnu. Většina z nás byla určitým způsobem spjata s katolickým gymnáziem a právě pro studenty gymnázia byly tábory určeny.
Každým rokem jsme se snažili přispět něčím novým a posunout tak tábory zase o krůček dál. Absolvovali jsme kurzy a školení, která se týkaly nízkých a vysokých lanových aktivit a také zdravotnického kurzu. Kromě tradičních a dětmi vyžadovaných her jsme připravovali na každý tábor také zcela nové aktivity. Velký úspěch paintball a zvláště jeho improvizované provedení pro mladší účastníky. Místo zbraní s kuličkami, které občas pěkně štípou, jsme použili stříkačky s barevnou vodou.
Z dětí se staly teenagery a z teenagerů dospělí lidé. Potkáváme se na ulicích, v jiných městech, na různých akcích. Někteří si jsou už vzdálení, ale to, co jsme prožili, nezůstává pouze v kronikách a fotografiích, ale také v našich srdcích. A to si myslím, že je nejdůležitější
Eva Fru Fruhwirtová
1998 - VÁLKA RŮŽÍ
1999 - OSUDY STATEČNÝCH
2000 - TANEC FIGUREK
2001 - ALVAREZ
2002 - RÁJEM I PEKLEM
2003 - MOUNT EVEREST
2004 - TANEC FIGUREK
2005 - ZA POKLADEM INKŮ
2006 - CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
2007 - ROBINSON
2008 - RALLYE PAŘÍŽ DAKAR
2009 - DIVOKÝ ZÁPAD
2013 - TIKAL (Od tohoto roku byl hlavním vedoucím Vítek Oplatek, následovaný Vojtou Palátem a Šimonem Bendou, s novým týmem.)
2014 - EXCALIBUR
2015 - STARGATE
2016 - ŘÍM, ZROD IMPÉRIA
2017 - RISEN
2018 - STÍNY ČASU
2019 - ÚDOLÍ PISTOLNÍKŮ
2020 - POSLEDNÍ TAJEMSTVÍ BRADAVIC
2021 - THORBORG: PROROCTVÍ SEVERU
2022 - MISE GALACTICA
2023 - HRDINOVÉ STŘEDOZEMĚ
"Příklad není to nejdůležitější při ovlivňování jiných lidí.
Je to to jediné."