POUPATA 20.1.2006

Hurá do Třebíče - i když je to prostě těžký

O tomto koncertíku jsme se už domlouvali zhruba půl roku předem, študovaný pedagog volného času katolického gymnázia v Třebíči, Víťa, je mnohaletým fanouškem poupěcí hudby a protože studentský klub Halahoj nabízí nevšední klubovnu pro hromadné klubení a trošku financí na kulturní program folkového rázu, nápad na recitál nedal na sebe dlouho čekat. Uvítala nás útulná čajovna a my do sebe nalévali jeden hrnek za druhým. Hrálo se bez aparátu, jen s malým přizvučením a byla to strašná pohoda. Už když před námi předskakovala různě se měnící dvojice muzikantů a já viděl reakce omladinou narvané čajovny, došlo mi, v jak výjimečném prostředí se nalézáme. Prostě študáci s toulavým a přírodním bacilem v krvi, na jedné hromadě na zemi (tam nebyly židle), při svíčkách a s výborným čajem v ruce v útulném kutlochu… to se prostě nemohlo pokazit. Myslím, že jsme si to hrozně užívali a snad to bylo znát na našem výkonu. Překvapila mě poznámka nějakého mladíka, jenž se na chvíli vrátil z au-pair z Anglie, který když slyšel naše provedení Colinse, jen tiše utrousil: “…dobrý, zní to jako od Wabi Daňka“… čímž mi vlastně udělal radost, protože mám Daňka rád.

Zatímco Ivánek s Klárkou vyrazili po vlastní ose k nějaké kamarádce, my ještě seděli a tlachali o životě, nad omamnými čaji, pak se nacpali do Feďova korábu a čekala nás dobrodružná jízda noční Vysočinou.