O VÁLCE NA UKRAJINĚ

Když se ke mně jednoho dne dostala informace, že se v Třebíči bude konat přednáška o Ukrajině, neváhal jsem ani minutu. Přednášku vedl Michal Kislicky, dobrovolník ze skupiny „Chuť pomáhat“ působící v oblastech Ukrajiny postižených válkou. Z médií se přece jen dozvím mnoho zpráv, přesto vlastní zkušenosti oceňuji nejvíce, jelikož nabízejí nezkreslený pohled na věc. Moc jsem se na událost těšil.

Hned po příchodu mě překvapilo, že se v místnosti nenacházejí žádné židle, jen malé matrace. Po usednutí nám slečna nabídla čaj z jejich široké nabídky. Zapomeňte na všechno, co jste si kdy mysleli o přednáškách. Tady bylo všechno jinak. Pořadatelé se snažili vytvořit komorní atmosféru a to se jim vydařilo!

Na úvod se Michal představil a krátce vysvětlil, kdo je hrdina. Hrdina může být kdokoli, například otec pro svého syna. Následovala prosba, abychom se neptali na politické názory, neboť při debatě o politických tématech se začíná člověk přiklánět na nějakou stranu. A jeho cílem je pomáhat bez rozdílu všem, kteří pomoc potřebují. Začátek přednášky byl velice svižný a uvolněný. Kdekdo by očekával u tak vážného tématu striktně vážný pohled, jenže se šeredně plete. V podstatě celá přednáška byla vedená s nadhledem. Aby nás uvedl do nálady, která panuje na Ukrajině, pustil nám krátké hudební video ukazující běžné dění na Ukrajině. Jak sám vyprávěl, než sám začal pomáhat, zajímal se o zbraně a historii. Ovšem, když se sami dostanete do reálného konfliktu, změní se váš pohled na věc. Každý vnímá válku jinak a také má jiné způsoby, jak najít klid v duši. Někdo vezme zbraně a jde zabíjet, on sám našel uklidnění v pomoci a ve víře.

Jeden z projektů, který už proběhl, byl tábor pro děti žijící na frontě. Spousta dětí na frontě kouří kvůli neustálému stresu, ale také kvůli nevyužitému volnému času. Cílem tábora bylo ukázat dětem i jiná východiska, ať už se jedná o hudbu, sport či víru. Nebylo účelem děti přinutit, aby něco začaly dělat, nýbrž aby samy zjistily, že je to lepší. A proč se tento tábor konal? Děti jsou budoucnost Ukrajiny a je potřeba z nich dostat nenávist a špatné návyky, protože to budou ony, kdo bude rozvíjet Ukrajinu.

Boje na Ukrajině neustále pokračují bez větší pozornosti médií. Skupina dobrovolníků „Chuť pomáhat“ má určitá místa, kam dováží pravidelně zásoby jídla. Možná vás napadá, proč nepomáhá na více místech? Přece jen je oblast bojů rozlehlá a nelze působit všude. O ostatní místa se starají další skupiny jako Červený kříž, Člověk v tísni a podobně.

A jak vypadá denní služba dobrovolníka? Cesta k frontové linii není snadná, jelikož v místech, kde se již nebojuje, zůstávají miny. Silnice jsou sice odminované, avšak pole a lesy zůstávají stále nebezpečné.

Dostanete-li se po silnici dále, zastaví vás před frontovou linií kontrolní stanoviště. Ukrajina sice podporuje humanitární pracovníky, jenže občas se stane, že vás zkrátka nějaký voják nechce pustit a domluvit se s ním nelze, protože například slepě poslouchá rozkaz. Uplatit ho nemůžete, vláda poslední dobou těžce potírá korupci. Na stanovištích jsou kamery, aby se uplácení předešlo. Když se pokusíte vojáka uplatit, budete mít co dočinění s ukrajinskou tajnou službou SBU. A to nechcete… Další možností je objet stanoviště přes pole, ale jak jsem zmínil, je zde vysoké nebezpečí. Tak vám nezbývá než odjet a vrátit se později, až se hlídky vystřídají.

Už jste projeli kontrolním stanovištěm a vjíždíte do města. Vidíte dům s novou dírou, která tam včera nebyla. Jak řekl Michal: „To není nové střešní okno. To tu zbylo po nočním ostřelování.“ Takové a podobné události jsou zde běžné. V panelácích jsou obydlená pouze spodní dvě patra, protože když začne ostřelování, tak pouze spodní patra se stihnou schovat ve sklepě. Okna jsou vymlácená od tlakových vln z výbuchů. Ukazoval nám jedno video z ostřelování. Každý dopad střely byl předcházen hvízdavým zvukem. Byl jako předpověď smrti. Nevíte, kde tentokrát udeří jen, že se blíží.

Při samotném rozdávání potravin se setkáte s případem, kdy vám někdo přijde víckrát na jiné jméno. Očekávali byste, že si jde nasbírat sobě. „Jeden takový děda chodil vícekrát při rozdávání brambor, a když jsme ho nenápadně sledovali, tak jsme zjistili, že on to nenosí k sobě, ale k těm babičkám, které nemohou chodit či jsou na toto slabé. Sám sobě nevzal ani jeden.“ Dále musíte taky dobrovolníci roznést zásoby k některým osobám, které ovšem nemají takového dědečka. A když jste celý den zavření doma, tak jakýkoliv kontakt vám pomůže. Vy sice nemluvíte ukrajinsky, oni nemluví česky, přesto dokážete pomoct, když si člověka vyslechnete. I objetí dokáže zázraky.

Kdybyste se stali takovým dobrovolníkem, přijedete na Ukrajinu, budou vám nadávat, jak jedete pozdě a podobně. Tento scénář je též možný. Musíte si uvědomit, že vy jste přijeli vymydlení a s novým oblečením z města a oni tam žijí v bídě, tak je to pro ně těžké. Představa, jak vás budou líbat a padat vám k nohám, je mylná.

Další věcí je zajištění tepla, neboť zimy jsou zde kruté. I ty nejjednodušší kamna jsou dobrá volba. Ze začátku byl problém najít způsob, jak svařit taková kamna. Lidé zde nemají zaměstnání, kromě jednoho města, kde je strategická továrna. Lidem dáte práci i svařováním kamen. Za práci dostanou peníze a pomůžete dalším. Toto je nejlepší způsob, jakým nastartovat místní ekonomiku. Kamna máte, ještě je nainstalovat do bytů. Najdete nejmenší místnost, aby bylo nejsnadnější ji vytopit, přesunete sem postel, do oken dáte dřevotřísku, vyvedete ven komín. Stejně důležité je zajištění paliva.

Takto pomáhat nemusíte jen na Ukrajině, ale i doma, v naší republice. Michal uvedl příklad z vlastní zkušenosti: „Jednou jsem šel a u jednoho vchodu vidím tmavou vrávorající postavu, jak se snaží strčit klíč do zámku, který je na druhé straně dveří. Nedaleko byla vinárna, takže není těžké si domyslet okolnosti. Přijdu k němu a říkám, že zámek je tady. Postava něco zahuhlala jako výraz poděkování, trefila se klíčem a zmizela ve dveřích. Tento příběh se odehrál zrovna v zimě, tudíž je dost možné, že bez pomoci mohl zmrznout venku.“ To jsou maličkosti, které dělají svět lepším.

Mně osobně se přednáška moc líbila a mrzí mne, že nedokážu obsáhnout vše. Předávám vám tedy alespoň malou ochutnávku, a kdybyste se dozvěděli o podobné další přednášce, neváhejte a jděte si vyslechnout něčí příběh. 

Jan Vojtěch